"JSEM JEN TVÁ, A TY JEN MŮJ"

7. května 2013 v 3:44 | Ghloeé
Vím, že někdo z Vás nemusí číst dlouhé články, a taky Vám to nebudu mít za zlé, ale jelikož jsme se rozhodli s přítelem se spolu rozejít, tak jsem se potřebovala vypsat.

Má obvyklá cesta autobusem ve mě budí hroznou nudu. Po každé usnu nebo si čtu. Dnes to bylo jiné. Nemohla jsem si jen tak nechat ujít tu nádhernou cestu autobusem a pokochat se nádhernou krajinou, která byla všude kolem mě. Slunce o sobě pomalu dávalo vědět svými paprsky. Konečně jsem začala pociťovat jaro a (ne zimu!), které k nám pomalu doráží. Dívala jsem se z toho zaprášeného okna a viděla jsem pole, louky a malé vesničky..a spoustu dalšího krásného prostředí. Pomalu zapomínám jak naše republika je opravdu krásná a bohatá, díky své přírodě. Jen pouze jsme zaslepený nezbytkem času a městského ruchu, jako třeba já. Tou cestou jsem v jedné malé vesničce narazila na jeden moc roztomilý a hezký pár. Na jednou se v mé hlavě probudilo několik myšlenek a vzpomínek na mého už bývalého přítele. O kterém je dnešní článek.

Byla jednou jedna čokoládová princezna s velkými hnědými oči, která čekala na svou kamarádku u pomníku, přesně dva dny před štědrým dnem. Najednou tu a tam se kamarádka objevila. Nebyla však sama. Přišla s tím nejkrásnějším princem s hnědozelenýma očima, kterého kdy princezna spatřila.
První den, jejich seznámení bylo dosti stydlivé. Každé střetnutí jejích očí, bylo kouzelné. Ani jeden, se na sebe nemohli přestat koukat. Oba zářily jako padající hvězdy na nebi.
Při padání bílých malinkých kusech vloček si ti dva na Náměstí Republiky rozloučili podivně. Do samého detajlu si to pamatuji. Kamarádce dal pusu na její růžové tvářičky, a já se pomaličku drze hrnula na řadu. Naklonila jsem se, krásný princ také, ale najednou jsme se zasekli. S naší stydlivostí jsme to nedokázali. Byl to velmi veselý zážitek.
Poté následovaly jedny z nejkrásnějších dnů mého života. Hned večer nato, jsme si psali. Psal mi, že mi chce něco důležitého povědět. Když jsem to z něj nedostala na facebooku, tak jsem si řekla, že to z něj dostanu alespoň druhý den venku.
Druhý den jsem čekala na sadech. On přišel v celé své kráse s frajerskou chůzí. V uších měl sluchátka a hned jak mě zahlédl, jeho oči se začaly třpytět jako ty nejkrásnější brilianty. Dal mi pusu na tvář a kroužil okolo mě. Přeci jenom jsem to z něho nevytáhla ale věděla jsem moc dobře, co mi chtěl říct.
Večer na zastávce jsme si dali první polibek. Cestou začalo sněžit. Konečně pravý vánoční sníh. Měla jsem pocit, že mám křídla a létám. Jakto mám popsat. Prostě jsem byla zamilovaná. Byla jsem zamilovaná tak dost, že jsem narazila čelem do lampy. Ale to bych nebyla přeci já ! Hlava myslela jen na ten polibek. Na něho. Na jeho sladké velké rty.

13. ledna 2012 - To byl ten den, kdy jsme patřili jen sami sobě.

Čekalo nás mnoho překážek, ale vše jsme ústali s bojem.
Přítel byl dva roky a půl v pasťáku. Já na něj čekala půl roku. Za mnou jezdil každý pátek a v neděli jsem ho chodila doprovázet na autobusák, kde čekal žlutý autobus. Student Agency. Do Prahy.
Objímaly jsme se 15 minut, slibovali si věčnou lásku a slzy jsme měli oba na krajíčku. On se bál že ho opustim. Já se bála těch další dnů bez něj. Nezapomenu na ty večery. Já si každý den večer, sedla na zem, opřela se o mou bílou dřevěnou postel. V PC mi hrála písnička Neyo - So sick. Ucho jsem měla přilepené na telefonu, ze kterého jsem vnímala ten nejkrásnější hlásek. Jeho. Mého jediného milovaného. Prince. Volali jsme si 4hodiny.
Ráno mne probudil do školy, popřál krásný den se dvěmi slovy MILUJI TĚ, já mu totéž oplatila. Ve škole jsem měla místo učiva v sešitu napsaná jeho jméno se srdíčky a nevnímala učitelku stojící vedle mě, která se tázavě ptala na minulý čas německého jazyka. Škola vlastně pro mě hrála v té době významnou roli. Měla jsem tam klid při hodinách psaní dopisů svému milému. A on na oplátku posílal i mě.

Čas plynul jako voda.... my se milovali jako blázni, kteří měli i své slabé chvilky, dramaticky jsme se hádali a každý z nás poté přišel s pláčem zpátky.
Mého prince pustili. Začali velké prázdniny, které jsme si na plno užívali.. a čas zase plynul.. z bláznivého milování zbily jen střípky. K sobě jsme měli už daleko. Ano byli chvíle, kdy jsme zavzpomínali a byli jako dřív. Ale moc dlouho to netrvalo.
Každý z nás má problémy, a to nás oslabuje. Nevšímáme se, objetí skoro neznáme, někdy ta pusa na tvář stačí. Pro něj. Pro mě ne. Časy se mění a lidé s ním. Vím, že nikdy začátky nebudou tak krásné a romantické jako po roce a půl nebo po dvaceti letech.
On je totiž člověk který, mě dokáže rozzuřit, bejt zlá a někdy i chuťově ho zabít, ale nejde to. Je to ten kluk, co 22. prosince mě viděl samotinkou a smutnou stát u pomníku.
Díky němu jsem silnější, díky němu nemám takový strach, díky němu jsem se naučila co to znamená láska.
Byl to můj první kluk, má první láska. Ve všem. A já jen doufám, že neskončí.

Bolí mi celé tělo, díky zlomenému srdci které mám. Je zlomené a jen on, ho dokáže dát dohromady. On je můj doktor, on je můj lék který potřebuju. Bez něj budu bezmocná. Nedokážu se postavit na vlastní nohy. Jsem jako malé dítě, které se musí od začátku naučit chodit, jíst a mluvit. To jsem já. Své pocity dokážu jen vypsat nebo vykřičet někde, kde nikdo není. Láska je jako rakovina, která mě užírá celou, a já potřebuju jeho pomoct a nutně.
Byla jsem bez něj skoro 14 dní. 10 kg dole, byl ze mě jen ležící člověk bez duše a bez špetky humoru, čumějící do stropu. Já už to nechci !!! Bojím se!!!
JSEM TA, BEZNADĚJNĚ ZAMILOVANÁ A MILUJÍCÍ PRINCEZNA, KTERÁ STÁLE A STÁLE MILUJE SVÉHO PRINCE, KTERÁ NA NĚJ NEDÁ DOPUSTIT, KTERÁ NIKDY NEDOVOLÍ ABY SE MU STALO NĚCO ŠPATNÉHO, KTERÁ BY ZA NĚJ DALA RUKU DO OHNĚ, KTERÁ BY RADŠI DALA KOUSEK ROHLÍKU PRO NĚJ ABY SE ON NAJEDL, KTERÁ HO MILUJE I S CHYBAMA A HLAVNĚ KTERÁ HO NOSÍ V SRDCI KAŽDÝ DEN.

JSI JEN MŮJ A JÁ JEN TVÁ!!!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarah Sarah | Web | 7. května 2013 v 18:20 | Reagovat

Chápu že ho budeš milovat dál...Je to hrozné že jste se rozešli... :(

2 Denďa Denďa | Web | 7. května 2013 v 20:34 | Reagovat

:/ ou tak to je mi líto :(,tak snad to bude brzo dobré ;)

3 Unicorn. Unicorn. | Web | 8. května 2013 v 0:23 | Reagovat

K článku se ti delším komentářem vyjádřím později. Jelikož teď se mi chce spát a ještě chci napsat článek. Uf.

Ale ptala si se mě, kdo mi dělal layout. Který jsem na blogu měla tak před třemi měsíci. Blog bohužel nemám ani dva měsíce a proto nevím, který myslíš. :D :) Ale pokud mi dáš nějaký návod na to jak vypadal, tak to mile ráda řeknu.

4 Nia Creep Nia Creep | Web | 8. května 2013 v 12:01 | Reagovat

To je dokonalý článek. Mrzí mě že jste se rozešli, ale asi nebyl ten praví nebo byl a třeba se k sobě ještě vrátíte. Miluju tvoje články. A jsi hrozně krásná přesně jak píšeš ve článku Čokoládová princezna! :) Slušelo vám to spolu..Jinak k tomu prvnímu odstavci. Máš pravdu někdy zapomínáme na to v jaké hezké krajině žijeme,..ale já bydlím na vesnici a do města moc nejezdím školu máme v druhé vesnici takže ani já si toho jak jepříroda u nás krásná nevšímám..

5 *Shock *Shock | Web | 8. května 2013 v 12:54 | Reagovat

Je mi líto že už s ním nejsem. Mněla jsem to trošku jiné. Dohromady jsme se rozešly 5x...a hrozně mě to mrzí že už ho nemám , ale konečně jsem našla " toho pravého "..aspoň doufám že je to on.

6 *Shock *Shock | Web | 8. května 2013 v 12:55 | Reagovat

[5]:: Najdi toho pravého , určitě tak krásná dívka ho najde. A bude šťastná. Teď to nebude moc lehké. Ale časem , se to zlepší :) Jinak držim palce u další lásky.  A zkus..nějak " řiká se to těžce "zapomenout. Jste kamarádi aspoň ?..

7 Beatricia Beatricia | Web | 8. května 2013 v 13:28 | Reagovat

Krásně jsi popssala tvůj příběh první lásky. Úplně cítím tvou bolest nad rozchodem. Určitě potkáš tu pravou trvalou lásku a teď se snaž co nejrychleji zapomenout. Dobře se píše, já vím, ale je to jediný lék. Přeji ti moc štěstí s novou láskou. ♥♥♥

8 Džejn Džejn | Web | 8. května 2013 v 18:06 | Reagovat

Myslím, že neexistujú slová nech by som sa akokoľvek snažila ich nájsť, ktoré by som mohla použiť, aby som ťa utešila, alebo aspoň trochu zlepšila náladu.
Keď niekto prežije takú veľkú lásku ako ty a potom to skončí, je to ako zobudenie sa s veľmi krásneho sna do reality. Studená sprcha. Facka.
Rada by som ti napísala, že čas zahojí všetky rany, ale nie je to tak. Nebudem predsa klamať. Stále si ho budeš niekde v srdci niesť so sebou. Jediné čo ti môžem napísať je, že určite stretneš ešte veľa milých chalanov do ktorých sa zaľúbiš a oni do teba a raz sa možno stane, že stretneš toho, s ktorým budeš už do konca života a vtedy to bude výhra.
Takže teraz rob čokoľvek uznáš za vhodné. Plač, krič, rozbíjaj veci, počúvaj hudbu... proste čokoľvek. A možno o niekoľko týždňov alebo mesiacov to bude o niečo ľahšie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama